Větrné mlýnky s turbínou jsou jedním ze tří dochovaných typů větrných mlýnů na území ČR. Jsou nemladšími představiteli a asi proto také jich je dochováno nejvíce – přes padesát. Celkem nepochopitelný je však dnešní stav, když žádný z mlýnů tohoto typu není památkově chráněn.
Proto si sekce větrné mlýny dala hned v prvním roce své práce úkol tuto chybu napravit a navrhnout alespoň dva representanty těchto mlýnků k památkové ochraně.
Svoji práci na tomto úkolu jsme začali terénním průzkumem 25. března 2006 (viz. samostatný článek),
jehož se zúčastnili členové sekce Radim Urbánek, Petr Veselý a Jan Doubek. K výběru navštívených objektů došlo na základě několikaleté Doubkovy dokumentační práce v terénu, kdy nalezl přes padesát objektů v různém technickém stavu.
Navštívili jsme 13 lokalit, prohlédli a zhodnotili 11 mlýnků. Ve dvou případech nás čekalo velké zklamání, mlýnky, které tam ještě loni stály, byly nenávratně pryč. Nezbylo po nich nic. Na druhé straně však tato smutná skutečnost potvrdila důležitost a smysluplnost vytčeného úkolu – vhodné objekty rychle navrhnout k zápisu na seznam kulturních památek.
Pro náš první návrh na prohlášení za kulturní památku jsme vybrali dva mlýnky, které jsou ve výborném stavu. Jedná se o mlýnky na lokalitách:
1) Těrlicko – Kostelec č.p. 115, okr. Karviná
Základní popis:
Jednoprostorová mlýnice obdélného půdorysu se sedlovou střechou krytou asfaltovou lepenkou. Stěny tvoří svislé bednění na masivnější rámové konstrukci, která je zároveň nosnou konstrukcí pro mlecí složení a turbínu.
Půdorys objektu činí 2,31 x 3,09 m a jeho výška včetně turbíny je 5,9 m.
V objektu dochováno obyčejné mlecí složení (sloužící ke šrotování obilí), poháněné větrnou turbínou systému Eclipse o průměru asi 2,4 m s 15 lopatkami. Turbína je instalována na trubkovém stožáru. Ten je natáčen pomocí soukolí tvořeného šnekovým soukolím s klikou upevněným na příčném trámu v horní části mlýnice. Mlecí složení se skládá z pískovcových mlecích kamenů v plechovém lubu. Podávání obilí zajišťuje dřevěný násypný koš s pohyblivým dnem, tzv. korčákem.
V objektu se nenachází hranolový vysévač, ale jeho existenci lze předpokládat dle umístění mlecích kamenů v typické výšce pro návaznost na ně, což je naopak pro obsluhu (plnění násypného koše) nepraktické a jiným způsobem obtížně zdůvodnitelné.
Pozoruhodným detailem je zámek vstupních dveří, fungující na principu šroubu s trojúhelníkovým profilem hlavy v poměrně úzké trubce, takže k otevření je nezbytný odpovídající nástrčný klíč.
Stručná historie:
Mlýnice byla postavena okolo roku 1920. Nedošlo ke zjištění žádné další vývojové etapy, ostatně nikdy se nezměnilo ke změněn využití objektu a jeho opotřebení provozem je minimální. K mletí obilí sloužil až do roku 2001.
2) Dolní Těrlicko č.p. 215, okr. Karviná
Základní popis:
Jednoprostorová mlýnice obdélného půdorysu se sedlovou střechou krytou vlnitým eternitem. Stěny tvoří svislé bednění na masivnější rámové konstrukci, která je zároveň nosnou konstrukcí pro mlecí složení a turbínu.
Půdorys objektu činí 2,9 x 2,06 m a jeho výška včetně turbíny je 5,95 m.
V objektu dochováno obyčejné mlecí složení (sloužící ke šrotování obilí), poháněné větrnou turbínou systému Eclipse o průměru 2,74 m s 12 lopatkami. Turbína je instalována na trubkovém stožáru. Ten je v podstřeší proti nechtěnému otočení zajišťován prostřednictvím větší dřevěné čelisťové aretace. Natáčení turbíny prováděla obsluha oběma rukama (po uvolnění aretace) přímo pomocí krátkých tyčových rukovětí.
Mlýnské složení tvoří pískovcové mlecí kameny v plechovém lubu. Jejich lehčení se provádí systémem tvořeným trámem ve funkci jednoramenné páky, zvedaným pomocí dlouhého šroubu s křídlovou matkou. Podávání obilí zajišťuje dřevěný násypný koš s pohyblivým dnem, tzv. korčákem. Na kamenné složení navazoval malý hranolový vysévač se dvěma síty (nejprve hustší, na něj navazuje řidší), který třídil melivo padající do dřevěné dvoukomorové moučné truhly na dva druhy mouky a na výskoku vypadávaly otruby. Typologicky tak můžeme celé zařízení řadit do skupiny tzv. polouměleckých složení, a to v jeho nejjednodušší variantě.
Stručná historie:
K postavení mlýnice došlo někdy okolo roku 1925. Jednoduchý technický objekt, jehož funkce se v průběhu jeho existence nezměnila, neprošel žádným stavebním vývojem. K mletí obilí sloužil do 80. let 20. století.
Návrh jsme zpracovali, doplnili potřebnými přílohami (zákresy do katastrální mapy, základní fotografická dokumentace, resp. také kresebná dokumentace) a odeslali na MK ČR v květnu 2006.
Ministerstvo kultury na náš návrh reagovalo rychlým zahájením řízení o prohlášení za kulturní památku a také žádostí, abychom posoudili všechny návrhy na vyhlášení větrných mlýnku kulturní památkou, která byly doručeny za několik posledních let. Dostali jsme seznam devíti lokalit. Vzhledem k tomu, že všechny tyto lokality jsme znali, měli od nich dokumentaci (soukromá sbírka J. Doubka), byli jsme schopni na jejich základě vypracovat stanovisko. Čtyři mlýnky jsme ke schválení doporučili, (jeden z nich byl shodný s našim návrhem), dva mlýnky již neexistují, u jednoho je nutné ještě provést místní šetření rozsahu poškození a jeden jsme nedoporučili z důvodu, že se jedná o transferovaný objekt, u něhož právě přemístěním a znovu postavením došlo výraznému snížení kulturně historické hodnoty.
Námi doporučené objekty k prohlášení za kulturní památku jsou:
1) Dolní Těrlicko č.p. 115, okr. Karviná (námi navrhovaný obj.)
2) Šenov, m.č. Záblatí č.p. 37, okr. Frýdek-Místek
3) Šenov, m.č. Skrbeň č.p. 65, okr. Frýdek-Místek
4) Šenov, m.č. Záblatí č.p. 936 (K trati 11), okr. Frýdek-Místek
Celkem je tedy i s mlýnkem Dolní Těrlicko č.p. 215 z našeho návrhu doporučeno k ochraně pět větrných mlýnků s turbínou. Pokud tyto návrhy MK ČR schválí, byla by vyplněna mezera v ochraně technických památek u nás.
Jan Doubek, Radim Urbánek