V prvním květnovém prodlouženém víkendu podnikli někteří členové sekce „větrné mlýny”
při Kruhu přátel Technického muzea v Brně poznávací zájezd za větrnými mlýny do Německa. Konkrétně do mezinárodního muzea mlýnů v Gifhornu.
V sobotu 6. května ještě na našem území jsme navštívili společně výstavu fotografií
o větrném mlýnu ve Světlíku v Horním Podluží
a poté se jeli podívat přímo do mlýna samotného.
Před mlýnem nás již čekal majitel, který budovu mlýna postupně renovuje a umožnil nám
do jinak nepřístupného mlýna nahlédnout a seznámit se tak s nejzachovalejším větrným mlýnem v Čechách.
Navíc jedinečné technické konstrukce. Objekt není narušen necitlivými stavebními úpravami.
Proto by měl být s pomocí památkové péče kompletně opraven a tím zachráněn pro budoucnost.
Více o navštívených větrných mlýnech se dozvíte kliknutím na podtržený název.

Na výstavě v Dolním Podluží	U větrného mlýna ve Světlíku	Debata uvnitř mlýna

Po cestě do děčínského hotelu Formule jsme navštívili jěště další větrné mlýny. Prvním byl zrekonstruovaný větrný mlýn v Huntířově na Františkově Vrchu
využívaný jako stálé obydlí, druhým pak větrný mlýn přebudovaný
na penzion v loveckém stylu v obci Růžová, který měl podobně jako
mlýn ve Světlíku větrné kolo s pěti perutěmi a dnes je ukrytý v malém lesíku na vrchu Petřín nad obcí.

Huntířov	Růžová

Druhý den jsme již spěchali přes Bad Schadau, Drážďany, Lipsko a Magdeburg do Gifhornu, navštívit
mezinárodní muzeum mlýnů, hlavní bod našeho třídenního programu.
Na prohlídku jsme si vyhradili celých 6 hodin a do posledního zbytku jsme je využili jelikož se bylo opravdu na co dívat.
Muzeum původně založil nadšenec do větrných mlýnů Horst Wrobel v Suhledorfu v roce 1974, ale o pět let později založil nové
muzeum v Gifhornu, které bylo v roce 1980 slavnostně otevřeno.
Postupně v muzeu stavěl další mlýny nejen větrné ale i vodní.
Prvním exponátem byl v roce 1980 dřevěný větrný mlýn „Viktoria” z roku 1882, který stál nedaleko Gifhornu.
Následovaly daší mlýny z různých koutů Evropy:
větrný mlýn holanského typu z Potsdam – Sanssouci,
dřevěný ukrajinský z Korsun – Ševčenkovskij,
německý mlýn z Westdorfu s průjezdným sklepem,
středoportugalský z Torres Vedras,
francouzský mlýn spisovatele Alfonse Daudeta z Fontvieille v Provence,
španělský z ostrova Mallorca a
dřevěný ruský z Archangelska.

Muzeum v Gifhornu	Muzeum v Gifhornu	Větrný mlýn „Viktoria”

Z vodních mlýnů je v Gifhornu k vidění typický lodní mlýn z řeky Rýn, tyrolský vodní mlýn se dvěma vodními koly,
korejská vodní stoupa, čínský šlapací mlýn a horizontální vodní kolo. Sbírku mlýnů doplňuje žentourový mlýn tažený koňmi.
Na východním konci muzea se k nebi vypínají dva ruské pravoslavné chrámy.
V hlavní budově muzea jsme si prohlédli na 40 modelů větrných mlýnů jejichž autorem je sám zakladatel muzea Horst Wrobel
a v pekárně jsme ochutnali výborné buchty a chléb s máslem nebo sádlem právě vytažený z pece.

Modely	Pekárna a Krajový dům	Větrný mlýn z Ruska
Horizontální vodní kolo	Stoupa z Koreje	Větrný mlýn z Westdorfu

Celkový dojem z muzea je dobrý, pro nezasvěceného velmi pěkná ukázka typů mlýnů z celého světa na jednom místě.
Bohužel se muzeum ani trochu nepodobá našim skanzenům jak je známe od nás třeba z Rožnova pod Radhoštěm nebo
Souboru lidových staveb Vysočina na Veselém Kopci. V našich skazenech jsou objekty, které byly na původním místě rozebrány,
přeneseny do muzea a opětovně sestaveny. Chybějící části jsou nahrazeny přesnou replikou vytvořenou půvoními pracovními postupy.
Pokud se původní objekt nedochoval může se jednat o tzv. vědeckou rekonstrukci (repliku), ale opět vytvořenou tradičními původními
pracovními postupy.
V mezinárodním muzeu mlýnů v Gifhornu je naprostá většina mlýnů replikami stavěnými jako atrakce pro turisty bez dodržení jakýchkoli
původních postupů, pouze s minimem původních součástí, s novodobými prvky a stavěných moderními technologiemi.
To tedy náš dojem z muzea trošku zkazilo.
Jediný objekt, který snese naše nejpřísnější měřítko je dřevěný větrný mlýn
„Viktoria” z roku 1882, který stál v muzeu jako první a je pravděpodobně z větší části původní.

Úspěchem ale je osobní setkání se zakladatelem muzea Horstem Wrobelem a navázání kontaktů s muzeem. Začátek spolupráce by mohl dospět
až k vybudování repliky některého z moravských mlýnů v muzeu.

Třetí den jsme při zpáteční cestě navštívili nepřísněji střežený hraniční přechod mezi východním a západním blokem Marienborn – Helmstedt
s expozicí dobových dokumetů, fotografií a artefaktů o překonávání střežených hranic. Hlavní zastávkou třetího dne byla největší větrná elektrárna na světě typu Enercon o výkonu 4,6 MW, výška stožáru 127m délka listu 33m. Její mohutnost dokládá fotografie s naším minibusem u paty elektrárny.

Větrná elektrárna Enercon

Třídenní výlet jsme zakončili návštěvou větrného mlýna Gohlis na předměstí Drážďan, který stojí přímo na břehu Labe. Bylo však pondělí a tak jako u nás i zde bývá právě tento den ve většině památek a muzeí zavřeno. Proto jsme si větrný mlýn prohledli pouze zvenčí.

Závěrem musím říci, že výlet sekce „větrné mlýny” se vydařil a doufám, že jsme tím začali dlouholetou tradici.
Takže příští rok naschle na dalším výletě za větrnými mlýny, tentokrát do Polska.