Typ: holandský
Stav: přestavba na rozhlednu, ruina
Kraj: Liberecký
Okres: Liberec
Využití: ruina

Zbytky mlýna leží asi 200 m na západ od vrcholu Vysoký severovýchodně od Horního Vítkova nad zaniklou obcí Vysoký.
Katastrálně patří k Dětřichovicím katastrální území Kristiánov od kterého leží asi 2 km na JJZ.

Z hlavní spojnice mezi Mníškem u Liberce a Dětřichovem, v jejím nejvyšším místě, tzv. „albrechtickém sedle“, odbočuje na
západ silnička, která se vine nádherným stromořadím až do Vítkova a Chrastavy. Pod Lysým vrchem (643 m) na samých hranicích
s Polskem se kdysi rozrůstala bývala pytlácká osada Vysoký. Své původní jméno Hohenwald dostala od lesa, a jelikož zvěře
bylo v okolních lesích dost, léta zde nevídaným způsobem řádily pytlácké bandy.
Z Vysokého dokonce pocházel vrah polesného Málka (či Malíka), který má nedaleko pod Kančím vrchem malý pomníček.
Vražda se stala r. 1870, ale střílející pytlák Antonín Rieger byl odhalen až po celých 27 letech. Odsouzen byl k trestu
smrti oběšením, ale trest mu byl nakonec zmírněn na dvanáct let těžké káznice.

Dnes nad bývalou osadou stojí nápadná kruhová kamenná stavba. Právě tady, v místě trvalého větrného proudění, se rozhodl
postavit tehdejší rychtář Eduard Zückler s povolením Kristiana Kryštofa Clam-Gallas svůj větrný mlýn.
Mlýn stál na stavební parcele č. 123 (pozemková parcela č. 809). Ročně zpracoval 180 měřic obilí a vyrobil 120 centů mouky.
Pracoval tu jeden člověk na jednom mlýnském složení. Syn Václava Zückera, Josef, vystavěl vedle dům čp. 33 (stav. parcela č.
122), později užívaný jako hostinec. Pekl se tam i chléb. V letech 1862 až 1866 nebyl mlýn používán a r. 1866, za války byl
pruským vojskem poškozen. Poté byl pak užíván jako obydlí. Zajímavostí je, že po tom co majitel neobnovil mlýn k původnímu
účelu a začal zdivo rozebírat, dostal vysokou pokutu, protože znehodnotil významnou dominantu krajiny. Roku 1868 byl znovu
velkou bouří těžce poškozen. V letech 1880 až 1896 připomíná se již jako ruina.

Mohutný rozvoj turistiky na přelomu století přiměl Adolfa Zücklera, příbuzného původního majitele,
v roce 1897 ruiny opravit a přestavět na rozhlednu. Věž 13 metrů vysoká, ve vrcholu s další sedmimetrovou konstrukcí,
umožňovala daleké výhledy do Saska, na hřebeny Jizerských hor a celé panoráma Ještědského hřebenu. Uvnitř rozhledny se
nacházelo pohostinství a návštěvníci se zvláště v létě jen hrnuli.
Před první světovou válkou (1913) byl v přízemí sklep a stáj a obydlí Adolfa Zückera, v I. patře ložnice,
a v nejvyšším patře hostinská místnost.
Čilý ruch na rozhledně trval do konce druhé světové války, ale s odsunem původního německého obyvatelstva osada Vysoký
ztichla úplně. Postupně se rozpadly i desítky domů, na několika místech zůstaly ještě patrné jejich základy. Původní
zahrádky a políčka byly rozorány a půda slouží jako pastviny.
Na začátku 90. let už z objektu zbývalo pouze holé obvodové zdivo, přibližně jako dnes.

Mohutná stavba zvenčí mírně kuželová uvnitř válcová má průměr 9,2 m a výšku 13 m. Zdi byli přes metr tlusté. Ve mlýně
pracoval jeden člověk a dokázal vyrobit za rok ze 180 měřic obilí 120 q mouky.

Zájem o tento nejzápadnější kout hor se však probudil s potřebou hledání alternativních zdrojů energie. Na Lysém vrchu
byly zbudovány větrné elektrárny.
A tak by se i starý mlýn mohl při této příležitosti dočkat uvedení do původního stavu.
Zatím ale stožáry mobilních operátorů a nové větrné elektrárny působí rušivě. Dodnes je však budova bývalého větrného
mlýna majestátnou zříceninou a místem dalekého rozhledu.

Povídka
Král všech kašpárků Eda Köhler – Kalendář Liberecka 6/2000