Po druhé světové válce se větrné mlýny, které byly ve velké většině v roce 1941 zapečetěny, zpět k mletí už nevrátily. I přes velkou snahu mlynářů udržet je v provozu, mnohé z nich postupně zanikají (Horní Štěpánov). Několika větrných mlýnů se však stát postupně ujal a začal je opravovat. Velkou roli v tom hrála aktivní pomoc odborníků z Technického muzea v Brně. V roce 1969 byl zpřístupněn pro veřejnost první větrný mlýn v Cholticích, v roce 1970 proběhla oprava mlýna ve Starém Poddvorově, v roce 1977 se pro veřejnost otevřely opravené mlýny v Kuželově a v Rymicích a v roce 1979 ve Velkých Těšínech. V roce 1984 bylo převezeno technické zařízení z mlýna v Kladníkách do Rožnova pod Radhoštěm. V následujícím roce skončila náročná rekonstrukce mlýna v Kloboukách u Brna. V roce 1986 se mladí ochránci přírody ujali opravy větrného mlýna v Hlavnici.
Bez ohledů na politické poměry se dařilo udržovat větrné mlýny se strojním vybavením v dobrém stavu některým soukromým vlastníkům, většinou potomkům posledních mlynářů (Partutovice, Skalička. Ostrov, Štípa, Kořenec aj.).

Po roce 1989 se situace kolem větrných mlýnů mění. Začínají se vyjasňovat majetnické vztahy, (Světlík), některé objekty se vrací do rukou původních majitelů (Štípa, Choltice). Ale např. u mlýna v Hlavnici se nepodařilo vlastnictví dosud dořešit a mlýn v roce 1989 opravený znovu chátrá.

Objevují se nové možnosti vícezdrojového financování oprav, případně i dotační peníze EU (Starý Poddvorov).

Nejrychleji se do obnovy jedinečné památky pustili manželé Sládkovi v Ruprechtově. Po nich se začali s rozsáhlými opravami manželé Koukolovi ve Světlíku, Hajkrovi v Přemyslovcích a otec a syn Sigmundovi v Chvalkovicích. Postupnou opravou dnes prochází i větrné mlýny v Horních Životicích a Cholticích.

U mlýnů, kde se nedochovalo vnitřní zařízení, dochází k záchraně objektu a jeho přizpůsobení na jiné využití např. bydlení (Břevnov, Huntířov, Zbyslavice), rekreaci (Brušperk), pension (Uhelná), restauraci (Lesná) či muzeum (Rudice).

Probudil se i zájem obcí a mikroregionů o svoji historii a ještě existující nebo již zaniklé technické památky. Takto byl opraven větrný mlýn ve Staré Vsi a Starém Poddvorově. Na svoji opravu teprve čeká mlýn v Porubě a Spálově. Vzniklo i několik konkrétních projektů na obnovu větrného mlýna (Bílov, Jalubí, Borovnice) a další obce či občanská sdružení o tom uvažují (Světlá, Pozořice, Těšíkov, Librantice, aj.)

Malé větrné mlýnky s turbínou zatím na svoji záchranu bohužel stále čekají. Jeden mlýnek byl kompletně převezen do Muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a druhý rekonstruován v rámci Kotulovy dřevěnky v Havířově. Neobvyklá, ale zajímavá je rekonstrukce větrného mlýnku v Jindřichovicích pod Smrkem.. Tento mlýnek, jehož strojní vybavení pochází ze severní Moravy, je jediný plně funkční a slouží k mletí obilí pro potřeby usedlosti.
Desítky mlýnků však bez údržby chátrají a každý rok jich několik zaniká. Aby byla zajištěna záchrana alespoň některých z nich, byl členy sekce podán návrh na zařazení dvou nejlépe dochovaných mezi památkově chráněné objekty.

Některé snahy zviditelnit se právě novostavbou „větrného mlýna” nedopadly právě nejlépe. Tyto objekty nelze nazvat větrnými mlýny, jsou pouze tímto typem technické památky inspirovány. O historické věrnosti či dokonce funkčnosti nelze vůbec hovořit. O tom je více v samostatných příspěvcích „Větrný mlýn nebo kýč”.

Ing. Jan Doubek – předseda sekce „Větrné mlýny” při Kruhu přátel Technického muzea v Brně