Větrné mlýny s pozlátkem zašlých věků
dnes už se netočí, uplynul onen čas.
Prach kryje žernovy, opuštěné jsou, tiché,
lopatky stanuly, umlkl jejich hlas.

Lopatky, perutě široce roztažené
živeny větrem, rozlétaly se v blesk,
dnes už se netočí, stoletím unavené,
jen občas zachrastí, táhle a naposled.

Větrný mlýne, Provencalský mlýne,
ve kterém Daudet své dopisy psal,
houkání sýčků, noční let netopýrů,
tajemným kouzlem čas tě obepjal.

Větrné mlýny, Quichotovští obři,
vítr vám z perutí všecku sílu vzal.
Poutník se krajem unaveně plouží,
pohlédne na Vás, vzdychne a jde dál.