Typ: německý
Stav: zaniklý
Kraj: Jihomoravský
Okres: Břeclav
Burian 36

Větrný mlýn v Borkovanech stál jihozápadně od obce při silnici do Klobouk v nadmořské výšce 306 m. Místo bylo vybráno pro snadnou dostupnost a stálé větry.
Byl to kopec za farní zahradou.

Absence stálých toků nedovolovala v Borkovanech vystavět vodní mlýn. Obilí jako hlavní zdroj obživy a krmiva pro hospodářská zvířata se proto muselo
jezdit mlet do okolních i vzdálenějších míst. Nejblíž byl těšanský Hastrmánek a mlýnky v Hostěrádkách a Bohumilicích.
Ale ani zde nebylo vždy dostatek vody a mletí na malém potůčku trvalo dlouho. Jezdilo se tedy až do Židlochovic nebo Rajhradu.

Vybrané místo bylo obecní a využíváno jako pastvisko. Byla tedy uzavřena dohoda a 10.11.1841 sepsána smlouva. Větřák byl postaven na pronajatém pozemku
za velmi nízký poplatek. Větřák postavil František Pivoda (č.p. 80). Do stavby se pustil v době roboty, to přitom nebylo tak jednoduché. Musel mít
svolení vrchnosti, být vyučen mlynářem, mít pozemek pro stavbu a samozřejmě finance.

Z neznámých důvodů jej Pivoda prodává už 24.2.1846 místnímu Jeremiáši Strachoňovi. Ten však brzy větřák opouští a umírá v Uhrách. Následující držitelé
či nájemci se často střídali. Jako další byl Jan Hönig a po jeho smrti Fridrich Göbel. V roce 1861 je uváděn Jan Strejček (č.p. 177), a v roce 1870 Martin
Hejla z Pavlovic. V roce 1881 Karel Bahner, rodák z Heršpic.

Toto časté střídání na větřáku potvrzuje, že to nebylo nijak výhodné zaměstnání. Za 90 roků se na mlýně vystřídala spousta lidí. Jedním z posledních
majitelů větřáku byl ve dvacátých letech 20. stol. Ludvík Novotný.

Počátkem třicátých let byl větrný mlýn v Borkovanech rozebrán.

Zajímavostí je zobrazení dvou větrných mlýnů vedle sebe na III. vojenském mapování list 4357 z roku 1876. Písemné prameny se však o druhém mlýně nezmiňují.