Zcela samostatnou studii, spojenou s dalším podrobným výzkumem, si vzhledem k svému bohatství a mnohotvárnosti vyžadují lidové zvyky a ústní slovesnost. Z okruhu větrných mlýnu jsou to především zvyky související s postavením větrného mlýna a prvním mletím (slavnostní hostina, tanec, ověnčení mlýna), rodinné zvyky mlynářovy rodiny ve vztahu k větrnému mlýnu (např. postavení lopat v […]

Větrné mlýny bývaly, pokud vítr dostačoval, v provozu po celý rok i tam, kde jich bylo několik v obci. Mlynáři stále bedlivě sledovali směr a sílu větru, kterou odhadovali již den předem podle západu a východu slunce. Červený znamenal vítr, bledý déšť. Staří mlynáři také uměli stanovit směr větru podle hvězd nebo podle toho, odkud […]

Ve starých dobách nebylo jednotných měr a vah. Ještě ve století 13. a dokonce i ve stoletích následujících bývala u nás v Čechách nestejná míra a váha. Toto roztříštění měr a vah nejen u nás, ale i v cizině vyvinulo se vlivem městské samosprávy, místních vrchností a částečně i starodávným zvykem. Vždyť na př. města […]

Pracovní činnost ve mlýně se řídila mnoha neměnnými zásadami a pravidly. Nejdůležitější z nich shrnuje tzv. mlynářské desatero, jehož nedodržování bylo téměř stejným hříchem jako porušení Božích přikázání. Mlynářské desatero ve dvou mírně odlišných verzích si můžete přečíst například v muzejně upravených větřácích v Kuželově na Hodonínsku a Velkých Těšanech na Kroměřížsku. Mlynářské desatero z […]

Na rozdíl od bohatějších vodních mlýnů chasa na větrných mlýnech obvykle nebývala, protože by se mletí neúnosně prodražilo. K obsluze mlýna dostačovali obvykle 2 lidé – mlynář a mleč, který si dovezl obilí na semletí, při šrotování stačil jen jeden člověk. Protože se však při dobrém větru mlelo nepřetržitě ve dne v noci, dával se […]