Interiér mlýnů je tvořen různorodým materiálem různého stáří. Péče o celý komplex je velice složitá a náročná. Pokud to jen jde, vyplatí se provádět kontrolu spojenou zároveň s běžnou údržbou častěji, než pak najednou opravovat polovinu stavby i s vybavením. Mnohé věci si sám majitel, pokud je alespoň trošku zručný, dovede udržovat sám. Ne na všechno ale stačí. Kde však je ta hranice, kterou se nesmí překročit, aby nedošlo k nezvratnému poškození naší amatérskou opravou? Tento článek by měl alespoň trochu poradit, co zmůže majitel sám, pokud bude správně dodržovat postupy, koncentrace roztoků a hlavně šetrně zacházet s vybavením, a zároveň by měl upozornit na situace, které vyžadují jen zásah zkušeného konzervátora či restaurátora.
Než začneme sami do předmětu jakkoliv zasahovat, je potřeba se důkladně zamyslet nad tím, co s předmětem chceme dělat, jak by měl předmět v budoucnu vypadat, zda bude plně používán (u vybavení) anebo bude jen ke „koukání“. Jiná je údržba v případě plné funkčnosti a jiná v případě pouze dokumentační. Neuškodí, kouknout se před naším zásahem do fundované literatury, ale ještě lepší je prokonzultovat daný problém s odborníkem. Ne nadarmo se říká: „3 x měř a jednou řež”. V případě zásahů do památek to platí dvojnásobně. Každý náš zásah je totiž naprosto nevratný a může dalekosáhle ovlivnit celý vzhled a funkci dané památky.

Je namístě také upozornit, že když už se rozhodneme si danou věc sami opravit, zkonzervovat či přímo zrestaurovat do původní podoby, musíme mít na paměti ochranu vlastního zdraví při práci. Mnoho používaných chemikálií totiž vyžaduje specifické ochranné prostředky. U předmětů, které lze demontovat provádíme opravu mimo daný objekt v dobře větratelné dílně. V případě pevných konstrukcí je třeba zajistit dobré odvětrání celého objektu. A jak chránit sebe? Vždy používat gumové rukavice a to buď tenké latexové, nebo raději tlusté kyselinovzdorné. Obličej si chránit obličejovým štítem, který narozdíl od brýlí zakryje celý obličej i krk. Důležitý je také dlouhý rukáv a dlouhé kalhoty. Obojí by mělo být volné, nepřilnavé k tělu. V případě práce s nebezpečnými látky pak lze tělo krýt pogumovanou zástěrou. Dýchací cesty je pak důležité chránit respirátorem s filtry určenými pro danou chemikálii či alespoň prachovými filtry.

Nyní už k jednotlivým materiálům:
Jako prvním materiálem, který je snad nejvíce obsažen v mlýně, ať už jako konstrukční prvek či vybavení strojů, je dřevo a to jak tvrdé, tak i měkké. Než začneme se dřevem cokoliv dělat, je dobré ho vysát (to neuškodí jakémukoliv materiálu, nejenom dřevu). Na malé předměty stačí obyčejný vysavač, na stavební prvky či velké stroje je již zapotřebí technický vysavač. Vysátí je ale nezbytné pro další napouštění dřeva chemikáliemi, lakem atd. Nejvíce je dřevo ohroženo dřevokazným hmyzem (červotoč, tesařík, hrbohlav) a dřevokaznými houbami (dřevomorka, houba sklepní). Jako preventivní ochrana proti dřevokaznému hmyzu, ale i plísním a houbám slouží velice dobře přípravek firmy Qualichem: LIGNOFIX TOP-PROFI, který lze použít jak na konstrukční prvky, tak i na vybavení. Ředí se destilovanou vodou nebo pro lepší vsáknutí u vlhkého dřeva etanolem a nanáší se nátěrem, postřikem nebo ponořením. Po 6 týdnech je nátěr potřeba zopakovat. Pokud už máme dřevo napadeno, tak pro likvidaci se používá výrobek stejné firmy LIGNOFIX I-PROFI. Při napadení červotočem, lze přípravek pro lepší účinek aplikovat injekční stříkačkou přímo do výletových děr. Nezapomeňme ale na to, že preventivní nátěry nejsou nastálo a nejdéle po 5 letech by se měly opakovat. Na zpevňování dřeva už je potřeba odborníka, který posoudí, zda postačí dřevo napustit zpevňujícím roztokem, či už musí být daný kus nahrazen novým. V případě drobných předmětů, které vyžadují lakování, tak dobrým a snadno dostupným lakem je Paraloid B 72, který se používá jako 7 % roztok v toluenu nebo xylenu. Dnes už se nedoporučuje používat včelí vosky, protože snadno chytají prach.

Dalším materiálem nacházejícím se ve mlýně jsou např. různé textilie. Ty jsou většinou silně znečištěné prachem, mastnotou, v případě přímého kontaktu se železem se do látky zažere rez. V případě malého znečištění často postačí látku pouze vysát. U většího znečištění už je zapotřebí mokrého čištění. Samozřejmě nelze užít pračku a nové prací prášky, jelikož by došlo k narušení struktury tkaniny a po zaschnutí pravděpodobně k jejímu postupnému rozpadu. Pereme ručně nejlépe v destilované vodě s přidáním malého množství neutrálního saponátu. Saponát nezapomeneme z látky vymýt následným několikanásobným oplachem či vymácháním v čisté vodě. Pokud je látka znečištěna korozí a my ji chceme odstranit, nejlépe se rez dostane dolů namočením znečištěného místa v 10 % roztoku CHELATONU III. Pozor, látku v něm dlouho nenecháváme, spíše krátce namočíme, látku jemně promneme, abychom usnadnili roztoku působení. Po odstranění rzi je důležité opět látku proprat několikrát v destilované vodě. Tu nezapomeneme měnit. CHELATON patří mezi agresivnější chemikálie, proto je důležité, mít při manipulaci s ním ochranné rukavice.

Kožené předměty se také nacházejí v mlýně. Největšími problémy u nich jsou sesychání a plesnivění. Tvrdnutí a sesychání má za následek ztrátu pružnosti a změnu tvaru. Zabránit tomu lze natukováním povrchu, které se provádí takto. Nejprve si kůži musíme očistit, nejlépe vatovými tamponky lehce zvlhčenými destilovanou vodou. Těmi celý povrch otřeme. Pozor ale na výrazné zvlhčování povrchu, k tomu nesmí dojít. Následuje samotné tukování (tuk Degras, Korex a mnoho dalších, s jejich výběrem je lépe se poradit přímo ve specializované prodejně). To se provádí nanášením tenkých vrstev tukovací směsi. Vždy jednu vrstvu necháme vsáknout a po jejím zaschnutí aplikujeme další, až předmět přestane tuk vstřebávat. Pak pouze otřeme z povrchu přebytečnou poslední vrstvu.

V případě, že máme předmět napaden plísněmi (toto se týká nejenom kůže, ale i papíru, dřeva, kovů a dalších materiálů), musíme je co nejrychleji odstranit. Nejjednodušší způsob je likvidace pomocí par n-butanolu. Napadený předmět přeneseme na volné místo s pevnou (betonovou, keramickou, hliněnou) podlahou. Do skleněných misek (2 a více, dle počtu a velikosti napadených předmětů) nalijeme 4 % roztok n-butanolu a celý předmět zatavíme i s miskami do nepropustné pevné folie nebo okraje folie přilepíme k zemi. Takto předmět ponecháme 7 dní. Po jejich uplynutí sejmeme folii, odstraníme misky s butanolem a necháme předměty 7 dní volně vyvětrat. Pozor n-butanol je silné rozpouštělo, je zapotřebí pracovat v rukavicích a hlavně chránit dýchací cesty kvalitním respirátorem. Proto i během těch 7 dní, kdy z předmětů vyčpívá zbytek butanolu nesmí být umístěny v místech výskytu osob. Po odvětrání odstraníme odumřelé plísně vatovými tamponky namočenými v destilované vodě a proces je ukončen.

Předměty nacházející se v mlýnech jsou také často z železa nebo barevných kovů, hlavně z mědi. Konzervace železa je složitý proces, který, doma kvalitně udělat nelze. Zato čištění barevných kovů je celkem jednoduchý proces. Barevné kovy jsou často napadeny zelenou korozní vrstvou, tzv. měděnkou. Tu lze odstranit silichromovou pastou, kterou lze zakoupit v každé větší drogerii. Malá část pasty se nanese na postiženou plochu a flanelovým hadříkem se silou roztírá po ploše až do ztmavnutí až zčernání. To se několikrát opakuje, dokud není celý povrch předmětu očištěn. Následně se musí odstranit zbytky pasty čistým hadříkem napuštěným technickým benzínem. Povrch je pak čistý, a pokud by se ho měl někdo dotýkat, je lepší ho nalakovat (7% roztok Paraloidu B72 v toluenu nebo xylenu).

V každém mlýně se obvykle nachází také na kámen. Jeho udržování je složité a doma lze pouze opatrně mechanicky odstranit mechy a lišejníky, v případě znečištění od prachu lze povrch omést nebo jemně vysát. Namáčení kamene se nedoporučuje, protože následné vyschnutí vede k odlamování částí kamene. Jeho zpevňování se provádí organokřemičitany, ale to se provádí na specializovaných pracovištích.

Toto by měly být nejčastější materiály obsažené v mlýnech i s „návody”, jak předměty udržovat. Postupy nejsou univerzální a o každém svém větším zásahu se raději poraďte s odborníkem. Konzervace je totiž kus od kusu jiná a nelze proto dát vzor, podle kterého lze konzervovat všechny předměty stejně. Tento návod Vám ale snad pomůže alespoň částečně mít představu o tom, co je ke konzervaci potřeba a jak je časově náročná či nenáročná.

Exkluzivně pro Povětrník a klubový časopis Hasačert zpracovala:
Mgr. Marta Janáčková
konzervátorka
Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě