Ve velké zemědělské obci Kujavách bylo v 19. století postupně postaveno a v provozu celkem pět větrných mlýnů.
Potvrzuje to zápis nadučitele a kronikáře Antona Neliby v německé pamětní knize z roku 1923: „Je ještě v paměti pět větrných mlýnů,
a to na usedlostech č. 80 na výšině poblíž silnice, kterýžto větřák byl asi 1882 převezen do Bernartic, č. 108 vedle Pohořílské silnice,
který byl roku 1919 zbořen, č. 2, jenž byl asi 1880 převezen do Děrného. Na témž místě postavil majitel Mahr malý jednoduchý mlýn
pro šrotování, který je nyní (tj. 1923) ještě v provozu. Větrný mlýn č. 22 z tvrdého zdiva je nyní jediný v obci.
Tento mlýn byl postaven na místě dřevěného větřáku. Dřevěný mlýn na pozemku č. 32 byl asi 1878 převezen do Pohoře.”
Pojďme se tedy podívat na osudy jednotlivých větřáků v Kujavách.

1) Staffův, pak Barwigův větřák
Typ: německý, holandský
Stav: zaniklý
Kraj: Moravskoslezský
Okres: Nový Jičín
Burian: 253 (špatná lokalizace)

Na katastrální mapě Kujav z roku 1888 je Staffův větřák označen jako jediný zděný větrný mlýn v obci na samostatné parcele č. 176
asi 500 m jz. od Kujav v trati Gassen při cestě do Hladkých Životic. Od kostela v Kujavách byl vzdálen 700 m, azimut 224°.
Je také zakreslen na speciální mapě z roku 1938 i na Ježkově mapě z roku 1940.

Tento původně dřevěný, později zděný větřák, patřící k usedlosti č. 22, byl nejstarším a nejvýznamnějším větrným mlýnem v obci.
V roce 1803 fulnecká vrchnost nepovolila zbudovat větřák rolníku Janu Benischovi přesto, že krajský úřad žádost doporučil,
neboť když udeří sucho, jsou větřáky potřebné. Mlynářský cech ve Fulneku se však postavil proti zamýšlené stavbě, poněvadž v sousedství
Kujav stoji již větráky v Pohořílkách a v Jílovci.

Roku 1810 bylo dočasně zastaveno stavění větrného mlýna sedláku Janu Staffovi č. 22, přestože bylo doporučováno obcí i krajským úřadem,
a to pro odpor vrchnosti a fulneckého mlynářského cechu z důvodu, že v blízkosti leží 3 vodní mlýny a po jednom větřáku v Pohořílkách
a v Jílovci a že se další staví v Pustějově a jiný větřák vznikl v sousedství roku 1808.
Nakonec Jan Staffe mlýn dokončil, ale při postupování gruntu synu Filipovi roku 1817 není o větřáku zmínka, patrně si jej
podržel sám. Zato podle Janovy závěti z 5. 1. 1823 o projednávání pozůstalosti 21. 7. téhož roku, přešel větrný mlýn Janem zbudovaný
s příslušenstvím a vybavením v ceně 320 zl. na Filipa Staffu. Mlýn byl postaven v trati Mitteifeld (Prostřední pole) na pozemcích gruntu
č. 22 a místo, na němž stál, nesmělo být od čísla 22 odděleno bez povolení vrchnosti. Matce — výměnkářce byl povinen majitel odvádět
až do její smrti z mlýna po 1 měřici pšenice a pohanky, po 2 měřicích rži a režné mouky. Intabulace byla provedena roku 1841.
V období 1834 — 1842 to byl jediný větřák ve vsi.

Staffův mlýn byl původně dřevěný sloupový větřák. V roku 1856 byl na jeho místě postaven zděný mlýn holandského typu. Majitelem usedlosti
č. 22 v té době a tedy zřejmě též stavebníkem zděného větřáku na místě dřevěného, byl sedlák Ferdinand Staffe, který koupil usedlost
od otce Filipa 26. 1. 1854 za 1458 zlatých. Filip Staffe zemřel roku 1869 jako vdovec ve věku 74 let, jeho nástupce od roku 1854,
syn Ferdinand (1820—1874) zanechal vdovu Teresii.
Po Ferdinandovi převzal usedlost za 8000 zl. od roku 1874 jeho syn Franz Staffe s manželkou Ludovikou. V roce 1875 (podle Berichtu)
byl jeho větřák v živnostenském provozu. Roku 1897 přešla usedlost i s mlýnem sňatkem na Josefa Barwiga (1863—1939), který se oženil
s Rosinou (1882—1926). dcerou Franze Staffeho. Josef Barwig se stal spolumajitelem v roce 1905. Jako mlynář a rolník je Josef Barwig (Barvík)
zapsán ve sčítacím operátu Kujav roku 1910 a v Chytilově adresáři z roku 1911. Od roku 1924 byl majitelem poloviny a od roku 1926—1943
celé usedlosti Josefův syn Jindřich, který žil v Kujavách až do odsunu.

Majitelé usedlosti č. 22 udržovali mlýn v chodu prostřednictvím mlynářských tovaryšů jako byl zde zemřelý 35letý Franz Wagner roku 1860.
Snad byl provozovatelem v roce 1924 tehdy jediný mlynář ve vsi Štěpán Knippel z č. 129. Poslední zpráva o činnosti větrníku je z roku 1932.
Mlýn zanikl před 2. světovou válkou.

Dochovala se fotografie zděného Barwigova větřáku v Kujavách ve fotoarchivu muzea v Bílovci, která byla již několikrát otištěna. A vy ji
můžete vidět zde jako dobovou pohlednici.
Podle mužské postavy na fotografii u větřáku (o předpokládané průměrné výšce 170 cm) bylo možno přibližně určit vnější rozměry
zděného větřáku takto: celková výška větřáku po korouhvičku 18,7 m, výška zdiva větřáku po střechu 13,6 m, výška otočné střechy 5,1 m,
průměr kruhového zdiva u země 13,2 m, průměr kruhového zdiva u střechy 11,5 m, síla (tloušťka) hřídele (valu) 1,1 m, hlava valu, do níž
jsou vsazena křídla vyčnívá 1,7 m, délka křídel 13,2 m.

Při terénním průzkumu 17. 11. 1987 František Šustek a Adolf Turek zjistili podle sdělení nynějšího majitele usedlosti č. 22 Jana Kozelského,
narozeného 1. 11. 1918, který přišel do Kujav ze Staříče v roce 1945, že při jeho příchodu do obce bylo ještě na poli volné místo „rumisko“
s hromadou kamení, což byl pozůstatek po bývalém zděném větřáku. Nový hospodář kamení odvezl, aby se místo mohlo orat, takže pak
po větřáku na poli nezbyly žádné stopy. Jedině za humny usedlosti ležely z větřáku 2 velké mlýnské kameny na sobě, které měly v průměru
120 cm a tloušťku 28 cm. Na horní straně vrchního kamene je dochováno rýhování. Oba kruhové kameny „běhůn“ i „ležák“ (spodek, vytěrák) jsou
po obvodu opatřeny silným železným ráfem. Tyto kameny sem přivezl bývalý majitel za 1. republiky, když začal mlýn bořit.

Od Jana Kozelského je také informace, že na staré hospodě v Kujavách č. 100, v býv. starých lázních v „extrovně“, byl na stěně namalován
velký obraz, na němž byl zobrazen tento zděný větřák a v pozadí byl pohled na Kujavy s kostelem. Tento obraz se bohužel nedochoval.

2) Siegmundův, pak Mahrův větřák
Typ: německý, jiný
Stav: zaniklý
Kraj: Moravskoslezský
Okres: Nový Jičín
Burian: 254

Siegmundův větřák zvláštní konstrukce 1960

Mahrův větřák stál při sz. okraji obce těsně na hranici jejího katastru vpravo od silnice do Děrného, a to ve vzdálenosti 1950 m sz.
od kostela v Kujavách, azimut 316°. V roce 1958 se již větřák rozpadal a jeho trosky byly patrny ještě kolem roku 1960. Protože tento
atypický větřák byl v Kujavách nejmladší o nejdéle se dochoval, byly zprávy o něm i jeho fotografie několikrát publikovány.
Mahrův větřák je zakreslen na speciální mapě list Nový Jičín z roku 1938, není však zakreslen na mapě Ježkově z roku 1940,
ačkoliv v té době ještě stál.

Roku 1844 si chtěl postavit mlynářský tovaryš Anton Siegmund větrný mlýn na pozemku chalupnické usedlosti svého strýce Antona Paulera,
Kujavy č. 2, ale nebylo mu to povoleno. Žadatel původně zde bydlel se svými rodiči (Ant.Siegrnndem, tesařem a Apolonií roz. Paulerovou)
a pak se přiženil na chalupnickou usedlost č. 69 (sňatek s Kateřinou Gellnerovou 1841, narozeni dětí od 1849) K vybudování dřevěného
větřáku na pozemku č. 2 mezitím opravdu došlo, neboť roku 1861 se narodila „větrnému mlynáři“ Ant. Siegmundovi a jeho manželce Kateřině
na č. 69 dcera Engelberta.
Chalupnická usedlost č. 2 o výměře 2 ha však přišla roku 1846 do rukou rodiny Mahrovy. Jejími majiteli byli od roku 1846 Mates (Matyáš)
Mahr, od roku 1883 Ferdinand Mahr a od roku 1927 Richard Mahr. Dřevěný sloupový větřák, který byl ještě roku 1875 v živnostenském provozu
(podle Berichtu), byl roku 1878 prodán a převezen do Děrného.

V roce 1914 postavil majitel chalupy č. 2 Ferdinand Mahr na místě bývalého sloupového větřáku malý šrotovací větrný mlýnek zvláštního typu,
který byl (podle obecní kroniky) v provozu ještě v roce 1923). K zániku mlýnku napomohlo úmrtí mlynáře Ferdinanda Mahra (1927) a jeho
manželky Anny (1938). Jejich jediný syn Richard (nar. 1888) byl valcířem a nakonec bydlel a zemřel v Bohumíně.
Mahrův atypický malý šrotovací mlýnek byl zajímavou a ojedinělou kombinací obou typů běžných větřáků holandského a sloupového.
Spodní zděná část měla půdorys obdélníka s půlkruhovým ukončením jedné kratší strany (jako apsida). Celková délka objektu byla 6,8 m,
jeho šířka a současně průměr polokruhu 3,1 m. Kruhová podezdívka větřáku z cihel, z níž bylo zvnějšku vidět jen polovinu, sahala do výšky
2,4 m. Na ní stál dřevěný válcový kabát vlastního mlýna ukončeného nahoře nízkou kuželovitou otočnou střechou, v níž byl umístěn hřídel
se 4 křídly. Výška větřáku od země až po střechu měřila 4,3 m, dohromady se střechou 5,2 m. Délka křídla činila 3,9 m. K větřáku byla
na závětrné straně těsně přistavěna nízká dřevěná kolnička s podezdívkou do výše 1,6 m, která sloužila jako skladiště, příp. i jako
nouzový přístřešek mlynáři. Z této připojené kolničky vedly uvnitř dveře do mlýna.

V roce 1987 zbyla z větřáku jen hromada cihel a kamení zarostlých v křoví a mezi stromy.

3) Jurkův větřák
Typ: německý
Stav: zaniklý
Kraj: Moravskoslezský
Okres: Nový Jičín
Burian: 250

Byl to dřevěný sloupový větřák, který patřil k selské usedlosti č. 32 v Kujavách o výměře 14,96 ha, jejímž majitelem byla rodina Jurkova
(Jurke). Větřák stál po pravé straně silnice z Kujav do Hladkých Životic 375 m od vsi a ve vzdálenosti 900 m jižně od kostela v Kujavách,
azimut 180°.

Zatím nevíme přesně, kdo a kdy větřák postavil. Majitelé selského gruntu č. 32 byli od roku 1817 Mathes Jurke s manželkou Alžbětou,
kteří usedlost převzali od Martina Jurka za 238 zl. Po nich od roku 1862 byli majiteli Jan I. Jurke s manželkou Annou, kupní cena 2000 zl.
Od roku 1893 byli majiteli Jan II. Jurke s manželkou Matyldou. Z vysoké kupní sumy gruntu v roce 1862 můžeme usoudit, že větřák byl
postaven za majitele Mathese Jurka (1817—1862) asi počátkem 2. poloviny 19. století, nejpozději v roce 1861.
Na Jurkově větřáku mleli buďto zaměstnanci majitelů č. 32, nebo nájemci mlýna. Dne 9. 9. 1875 zde umírá na č. 32 větrný mlynář v Kujavách
Josef Fuchs, rodák ze Svobodných Heřmanic ve stáří 62 let, Rodina Fuchsova byla též spřízněna pokrevně i kmotrovstvím s rodinami
větrných mlynářů Sahlingerů z Bernartic a Hermanů z Bratříkovic.

S Činností mlýna souvisel snad také provoz pekařství na č. 32, které je tu doloženo ještě v roce 1921. V roce 1875 byl větřák
(podle Berichtu) v živnostenském provozu. V té době byl majitelem usedlosti č. 32 Jan Jurke starší.
V roce 1878 byl tento větřák převezen na Pohoř a postaven u č. 77, kde předtím v Červnu 1877 vyhořel dřevěný větřák Eduarda Fuchse.
Tam ještě větřák mlel až do roku 1910 a zanikl během 1. světové války. Dochovala se jeho fotografie z Pohoře, z doby kolem roku 1900.
Větřák je zakreslen v Kujavách na speciální mapě list Nový Jičín z roku 1938 i na Ježkově mapě z roku 1940, kdy ovšem již řadu let
zde nestál.

4) Münsterův větřák
Typ: německý
Stav: zaniklý
Kraj: Moravskoslezský
Okres: Nový Jičín
Burian: 251 (špatná lokalizace)

K selské usedlosti v Kujavách č. 80, která patřila do roku 1872 rodině Münsterově a pak Freislerově, náležel dřevěný sloupový větřák
sv. od vsi, vlevo od silnice při její zatáčce do Pustějova. Tento větřák stál na mírném návrší v nadmořské výšce 250 m ve vzdálenosti
600 m jv. od kostela v Kujavách, azimut 117°.

Nevíme zatím kdo a kdy mlýn postavil. Majitelkou usedlosti č 80 byla v roce 1874 Františka Freislerová, s níž pak až do roku 1889
byl spolumajitelem její manžel Karel Staffe.
V roce 1875 byl větrný mlýn (podle Berichtu) v živnostenském provozu.V letech 1876 – 1878 zde mlel větrný mlynář Fr. Brossmann,
původem z Lukavce, s manželkou Annou rozenou Berggoldovou z Kostelce u Děrného (naroz. 2 děti).
V roce 1879 koupil mlýn větrný mlynář Jan Sahlinger, původem z Malých Heraltic u Opavy, tehdy nájemce vodního Lesního mlýna na Odře
v Bernarticích, ktery větrák přestěhoval na jare roku 1880 do Bernartic. Obrázek tohoto větráku již v Bernartic (rekonstrukce)
od Leopolda Biskupa je otištěn ve Vlastivědný Sborník okresu NJ 1987. Mlýn je zakreslen na spec mapě Novy Jičín z roku 1938
a na Ježkově mapě z roku 1940 kdy dávno již nestál.

5) Michelův větřák
Typ: německý
Stav: zaniklý
Kraj: Moravskoslezský
Okres: Nový Jičín
Burian: 252

Byl to dřevěný sloupový větřák, který stál po levé straně silnice z Kujav do Pohořílek. Na speciální mapě z roku 1938 je zakreslen
v trati Steinhübel (Kamenná horka) ve vzdálenosti 450 m sz. od okraje horního konce obce. Stál ve vzdálenosti 1285 m sz. od kostela
v Kujavách, azimut 339°.

O tomto větřáku máme také jen velmi málo přímých zpráv. Patřil k selskému gruntu č. 108 o výměře 18,43 ha, který vlastnila rodina Michelova.
Majitelé usedlosti č. 108 byli: od roku 1829 Josef Michel s manželkou Apolonií, od roku 1859 Franz Michel I. s manželkou Rosalií,
od roku 1886 Franz Michel II. s manželkou Marií a od roku 1929 Franz Michel III. s manželkou Marií rozenou Sehorzovou.

Nepodařilo se nám zjistit rok postavení větřáku, ale ke stavbě muselo dojít před rokem 1859 za majitele Josefa Michela (1829—1859),
který od svého stejnojmenného otce koupil selský grunt č. 108 v roce 1829 za pouhých 288 zl. Jeho syn Franz Michel koupil týž grunt
v roce 1859 již za 1800 zl. K nápadnému zvýšení kupní ceny došlo patrně v důsledku postaveni větrného mlýna.
Z rozboru zpráv v Berichtu vyplývá, že Michelův větřák byl selský mlýn, který mlel v roce 1875 bez živnostenského oprávnění jen
pro potřebu vlastní usedlosti. Větřák zanikl v roce 1919, kdy byl zbořen a odklizen. Jeho obrázek se nedochoval. Po zániku je větřák ještě
zakreslen na spec. mapě N. Jičín z roku 1938 a na Ježkově mapě z roku 1940.

Prameny:
František Šustek – Adolf Turek
Větrné mlýny v severní a východní části bývalého panství Fulnek
Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín č.42 str.16 – 20