O mnoha zasloužilých badatelích se píše, že je neuvěřitelné, že slaví to které výročí, ale naprosto výjimečné je, když si „o nějaký ten pátek” mladší autor takovéhoto medailonku musí přiznat, že za jubilantem vlastně dokonce ani nepokulhává, protože v posledních dvou třech letech jeho (autorova) publikační činnost není na rozdíl od oslavence žádná sláva.
Tajemným jubilantem není nikdo menší než Luděk Štěpán, mimořádná badatelská osobnost se znalostmi snad o všech oborech, které se v minulosti týkaly všedního venkovského života. Počátky zájmu našeho jubilanta o historii patří do studentských let a vedly k tomu, že se v roce 1962 stává dobrovolným pracovníkem státní památkové péče, vyhledává a dokumentuje lidové stavby a neindustriální technické objekty a o pět let později předkládá návrhy na záchranu některých památek lidového stavitelství. Je logické, že tato činnost vyúsťuje na začátku 70. let minulého století v počátky budování muzea v přírodě nedaleko Trhové Kamenice, známého jako skanzen Veselý Kopec. Již v počátcích budování se nejednalo o skromný jeden malý areál, ale hned o několik expozičních celků (Veselý Kopec, Možděnice, Svobodné Hamry a v samých počátcích také Králova Pila).
Prvně v českých zemích tak vznikalo muzeum v přírodě, jehož základem se nestala pouze prezentace obytných a hospodářských objektů, ale v odpovídající míře se zde uplatnil ojedinělý soubor technických objektů na vodní pohon (mlýn, olejna, pila, stoupa na tříslo, varna povidel, nářaďový hamr, jahelka) a dokladů lidových staveb s technickým zaměřením (sekernická dílna, sušárna ovoce, sušárna lnu).
Vraťme se ještě krátce k dokumentaci vesnického stavitelství. Lze jej vymezit dvěma hlavními okruhy:
1/ vybudováním rozsáhlé sbírky reprodukcí stavebních plánů a vytvořením dalších nepublikovaných výstupů výzkumů (např. Atlasu vodních děl Chrudimska)
2/ publikační činností, v níž vždy významnou roli sehrávala snaha po dosažení metodických aspektů, což se odráží např. v publikacích Chalupy, zemědělské a technické stavby lidu na Chrudimsku, Pardubice 1987, Lidové stavitelství ve stavebních plánech a mapách východočeských archívů I. (Technické a společenské stavby), Pardubice 1990, Klíč od domova, Hradec Králové 1991 nebo Silnice v Pardubickém kraji, Pardubice 2009.
Z publikační činnosti Luďka Štěpána je třeba vyzdvihnout tématicky a především zpracováním dvě zcela výjimečné knihy Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách, Praha 2000 a Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách II, Praha 2008, které na mimořádně vysoké úrovni shrnují přehled historického českého mlynářství z řady různých úhlu pohledu. Od technických a technologických přes stavební a architektonické až po sociální a všedně každodenní.
A ještě je třeba upozornit na tématicky, metodicky a šíří záběru průkopnickou publikaci Silnice v Pardubickém kraji. Zde Luděk Štěpán mimořádně citlivě využil jak své znalosti odborné z doby, kdy pracoval jako technik u správy silnic, tak informace po mnoho let sbírané v oblastním archivu a archivech okresních. Výsledkem je velmi dobře vyvážená a informacemi doslova nabitá kniha, která zdánlivě nezáživné téma poutavě přibližuje i laickým čtenářům bez odpovídajícího technického vzdělání.
Jestliže ve 2. polovině 20. století památková péče zápasila s problémem provádění řady prací při obnově a zachování stavebního památkového fondu tradičním i postupy, v rámci budovaného muzea v přírodě Soubor lidových staveb Vysočina se Luďku Štěpánovi podařil mimořádný počin. Svoji iniciativou se podílel na záchraně a zajištění pokračování sekernického řemesla, které v 60. letech 20. století již téměř neexistovalo. Tehdy náš jubilant vyhledal jednoho z posledních žijících sekerníků Jana Vondráčka z Dachova a v roce 1972 ho získal pro stavbu vodního kola u mlýna čp. 15 v Milesimově zvaného Králova Pila.
Díky koláři Jiřímu Myškovi dokázal přenést prakticky již zaniklé sekernické řemeslo přes práh 21. století. Na sekernických pracech má však Luděk Štěpán i konkrétní podíl. Pro jejich realizace připravoval buď projekt, což např. v případě vytvoření vědecké rekonstrukce mandlu na vodní pohon v Ratibořicích, zlatorudného mlýna ve Zlatých Horách nebo mlýna s polouměleckým složením v muzeu v přírodě na Vysokém Chlumci nemá dosud v českých zemích obdobu.
Dovolím si za nás všechny popřát Luďku Štěpánovi především pevné zdraví a k němu řadu pozoruhodných objevů a spoustu inspirace do další pestré badatelské práce a publikační činnosti.
Radim Urbánek