Zcela samostatnou studii, spojenou s dalším podrobným výzkumem, si vzhledem k svému bohatství a mnohotvárnosti vyžadují lidové zvyky
a ústní slovesnost.
Z okruhu větrných mlýnu jsou to především zvyky související s postavením větrného mlýna a prvním mletím
(slavnostní hostina, tanec, ověnčení mlýna), rodinné zvyky mlynářovy rodiny ve vztahu k větrnému mlýnu (např. postavení lopat v době
úmrtí mlynáře ap.), výroční zvyky ve vztahu k větrnému mlýnu (tak např. na den sv. Mikuláše se říká, že Mikuláš se svou družinou
sjíždí z nebe na křídlo mlýna). Z ústní lidové slovesnosti je nejznámější pověst o koze, kterou někdo přivázal ke křídlu; větrný mlýn
se náhodou rozběhl a kozu vytáhl a buď se uškrtila anebo ji někdo zachránil. Tato pověst se vypravuje snad o každém větrném mlýně na
Moravě a ve Slezsku a dokonce je běžná i v zahraničí; mnozí mlynáři tuto událost připisují sousednímu mlýnu. Na Holešovsku se dávali
výrostci otočit na křídle jednou nahoru a dolU. Lopaty někdy způsobily i neštěstí. Tak v Janovicích na Novojicku se koně lekli lopat
pracujícího mlýna, splašili se a zabili sebe i sedláka.
Perutě věrných mlýnů však nesloužily pouze k pohonu mlýna. To, v jaké poloze zůstaly perutě stát, bylo vidět zdaleka a sloužilo tak
k předávání informací. Mlynář tak mohl svému okolí předávat postavením křídel mlýna různé zprávy.

Když byla křídla postavená do kříže zvaného též klidové postavení, znamenalo to, že dnes je práce skončena nebo není co mlít.
Šikmé nastavení pod úhlem 45° znamenalo pracovní přestávku nebo klid v neděli a o svátku. Vychýlení o 30° doleva znamenalo,
že mlýn je poškozen. O něco menší levostranné vychýlení od kolmé či vodorovné osy znamenalo nůžky radosti. To signalizovalo svatbu
nebo narození dítěte. Menší pravostranné vychýlení naopak znamenalo nůžky smutku, tzn. smrt nebo nemoc.

Je známo i to, že když při okupaci Holandska Němci přerušili všechny možnosti telegrafického spojení, předávali mlynáři důležité
informace o jejich postupu dál pomocí postavení perutí svých mlýnů.