Byl jsem na posledním setkání ve Vilémově vybídnut, abych jakožto teolog zjistil, kdo je vlastně nebeským patronem mlynářů, případně koho by bylo nejlepší si jako světce a pomocníka mlynářů připomínat. Již tenkrát jsem pojal myšlenku, že by se patrně mělo jednat o nebeského patrona, který by mlynáře v Evropě i u nás spojoval – tj. takového, který by byl součástí jak západní, tak i východní křesťanské tradice.
Brzy jsem naznal, že vážných kandidátů je hned několik. Je to například mučednice sv. Kateřina Alexandrijská (+ 305), která byla lámána v kole, sv. mučedník Leodegarius (+ 616), sv. Arnulf ze Soissons (+1087), sv. mučednice Kristína z Bolzána v Toskánsku (+ 250) anebo sv. mučedník Viktor z Marseilles (+290) zobrazovaný s mlýnským kamenem u nohy. U uvedených i u několika dalších světců uváděných v encyklopediích jako patroni mlynářů, však bylo spojení s mlýny a mlynářstvím nejasné, případně se mlýnský kámen či kolo stalo prostředkem jejich mučení. Výjimkou je sv. Vinok (+ 717), opat kláštera ve Wormhoutu u Dunkirku. Je zajisté potěšující, že sv. Vinok je uctíván jak západní, tak i východní církví.

SVATÝ VINOK

Přesné datum narození sv. Vinoka (angl. Winnoc), který se řadí ke světcům starobylé keltské křesťanské tradice neznáme. Narodil se ve Wellsu v VI. století a údajně pocházel z královského rodu. Dle některých pramenů byl jeho otcem dokonce sv. Judicael. Vyrůstal a vzdělání získal v Bretani, kam jeho rodina uprchla před invazí Sasů do Británie. Byl mnichem kláštera v Sithiu (Saint Omer), jehož představeným byl sv. Bertin. Sv. Vinok založil klášter, kostel a nemocnici ve Wormhoutu u Dunkirku a působil tam jako představený. Zasloužil se o evangelizaci a přijetí křesťanství mezi obyvateli v celé oblasti.

Reprodukce ikony sv. Vinoka od diákona Pavla z pravoslavného monastýru v Diksmuide v Belgii.

Dle kronikářů a jeho životopisců byl velmi skromný a vždy měl na paměti evangelijní přikázání, podle kterého „kdo nepracuje, ať nejí.“ S velkým nasazením se věnoval těžké manuální práci jako kterýkoliv jiný z mnichů, i když byl jejich představeným. Když se dožil stáří, modlil se, aby mohl v práci pokračovat. Dostalo se mu Boží pomoci v podobě ručního mlýnku na obilí, s jehož pomocí mlel mouku a dokázal nasytit ostatní mnichy i chudé z širokého obilí.

Jednoho bratra pak přivedla zvědavost k tomu, že se chtěl škvírou ve zdi mlýnice podívat, jak vlastně tak starý člověk dokáže udělat tolik těžké práce a semlít spoustu obilí. Zvědavec načas pozbyl zraku, avšak jeho oči byly vyléčeny na Vinokovu přímluvu.

Svatý Vinok zemřel 6. listopadu 717 a 6. listopad je připomínán také jako jeho hlavní svátek. 18. září se pak připomíná přenesení jeho ostatků z Wormhoutu do Bergues-Saint-Winnoc r. 899. Podle kronikářů a legendistů bylo tenkrát mnoho lidí, kteří stáli u cesty, zbaveno četných nemocí, obzvláště pak kašle a horečky. Sv. Vinok je pokládán za nebeského patrona mlynařů a je uctíván také jako přímluvce za déšť v obdobích sucha. Jeho přímluvy zbavují horečky a kašle.

V současnosti je ctěn jako světec a divotvůrce v prostředí církve římskokatolické a pravoslavné i některými anglikány.

Bývá zobrazován jako představený kláštera s ručním mlýnkem na obilí. Někdy také s královskou korunou a žezlem u nohou a s kostelem a mostem v pozadí.

Mgr. Roman Juriga

Patroni mlynářů podle Catholica.cz
3. února sv. Blažej
16. května sv. Jan Nepomucký [Ioannes Nepomucenus m. Pragæ]
18. července sv. Arnulf [Arnulphus ep. Meten]
24. července sv. Kristina (z Tuscia v Bolseně) [Christina virgo et m.]
26. července sv. Jáchym a sv. Anna [Ioachim et Anna ]
14. srpna sv. Arnulf [Arnulphus ep. Suessionen]
1. září sv. Verena [Verena ]